KWS
   
 

Ochrana půdy při pěstování kukuřice

Aktuální sortiment hybridů kukuřice společnosti KWS Osiva s. r. o. pro tradiční využití zahrnuje dvacet šest materiálů, pro bioplynové stanice sedm plus čtyři hybridy čiroku. Šlechtění KWS má na tuzemském trhu vedoucí postavení, vzájemná důvěra je to, čeho si tato společnost velmi cení.

Sérii konferencí zaměřených na kukuřici zakončila společnost KWS OSIVA s. r. o. v Hluboké nad Vltavou. Přednášku zaměřenou na sortiment hybridů pořádající společnosti okořenily odborné příspěvky věnované hospodaření podniků v období nízkých cen mléka, ale také klimatu s důrazem na sucho, využití tekutých statkových a organických hnojiv ke hnojení zemědělských plodin i metodě strip-till při zpracování půdy pro kukuřici.

Genetika na vysoké úrovni

Ve výnosu i kvalitě patří šlechtění kukuřice KWS ke špičce, říkají zástupci této firmy a jejich slova potvrzují výsledky Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského (ÚKZÚZ). Velmi ranému silážnímu sortimentu společnosti KWS dominuje nový hybrid Juvento (FAO 230/230), který v sobě snoubí vysoký výnos suché hmoty i obsah škrobu (34,8 % při sušině zhruba 32 %) a vysokou stravitelnost zbytku a celé rostliny, stejně tak odolnost vůči chladu. Ing. Miroslav Stropnický, MBA, zástupce společnosti KWS Osiva, hovořil také o hybridu KWS Stabil (FAO 210/210), jež poskytl v pokusech KWS (2016) ve svém sortimentu nejvyšších výnosů. Výrazným hybridem raného silážního sortimentu je Corfinio KWS (FAO 240 Z/250 S), který nastupuje na místo Ronaldinia. „Vedle vysokého výnosu vyniká zejména kvalitativními parametry,“ informoval Ing. Stropnický.

Středně raný silážní sortiment reprezentují především hybridy Walterinio KWS (FAO 280), Agro Vitallo (FAO 270 Z/280 S) a Fernandez (FAO 270). Tyto hybridy podle zástupce společnosti KWS Osiva patří k nejvýkonnějším na ÚKZÚZ. Walterinio KWS, novinka loňského roku, v sobě ideálně kombinuje výnos suché hmoty, stravitelnost a vysoký podíl škrobu, vyzdvihl řečník. Připomněl také známý hybrid Atletas pro bioplynové stanice (FAO 280), který v rámci loňských pokusů KWS dosáhl rekordního výnosu suché hmoty.

Společnými vlastnostmi silážních hybridů KWS, o kterých zástupci této společnosti hovořili, jsou odolnost vůči chladu na jaře a rychlý start, rychlé ukládání škrobu, díky němuž se docílí potřebné sklizňové sušiny a vysoké koncentrace škrobu v siláži, široké sklizňové okno a tolerance vůči přísušku.

O výjimečných výsledcích mezi zrnovými hybridy vhodnými do oblasti konání odborné akce (Hluboká nad Vltavou) hovořil Ing. Stropnický u materiálů Rivaldinio KWS (FAO 240/240) a KWS 2323 (FAO 250/250). Z celosvětového pohledu se téměř ze 40 % podílí na výživě obyvatel právě zrnová kukuřice, která je v tomto ohledu nejvýznamnější plodinou, až druhé místo patří pšenici. V Evropské unii stejně jako v České republice je situace jiná. Prvenství náleží pšenici, v tuzemsku dokonce zaujímá výměra této plodiny desetinásobek plochy zrnové kukuřice. K zamyšlení vede fakt, že zrnová kukuřice dosahuje v České republice v průměru za posledních pět let o 20 až 30 % vyšších výnosů než pšenice (výjimkou byl rok 2015 s nevhodným rozložením srážek) a také poptávka po ní je ve srovnání s pšenicí větší, přesto se to neodráží na její výměře, uvedl Ing. Stropnický. Ing. Karel Prokeš, Ph.D., jednatel společnosti KWS, upozornil na nárůst celkové výměry kukuřice v Polsku na více než milion hektarů, z čehož polovinu tvoří produkce na zrno. „Pokud nebudeme pěstovat kukuřici na zrno v tuzemsku, můžeme se připravit na dovozy z Polska,“ předpověděl možný vývoj.

Sucho je hrozbou

Zatímco kukuřice na zrno je v České republice opomíjenou plodinou, její využití na siláž má v tuzemsku tradici. Loňský příznivý rok dal prostor pro vytvoření rezerv siláže ve výši 15 až 20 %, které je však potřeba využít pro případ neúrody v následujících letech. Podle dosavadního vývoje to vypadá, že pěstitelé mají v úmyslu zasít zhruba o 20 % méně kukuřice než v předchozím roce. Ing. Prokeš však odkazoval na určitou zásadu obezřetnosti. To v zápětí potvrdila Ing. Lenka Bartošová, Ph.D., z Mendelovy univerzity v Brně a centra CzechGlobe AV ČR, když zdůraznila, že sucho je a bude hrozbou pro naše zemědělství.

Průměrná roční teplota se od roku 1800 do dnešní doby zvýšila o 1,3 °C, srážek je sice stále stejně, ale mění se evapotranspirace. „Vzhledem k rostoucí teplotě probíhá vysoké vypařování, voda není v půdě, ale v podobě vodní páry v ovzduší,“ vysvětlila Ing. Bartošová. Zvyšující se teploty ve spojitosti se srážkami způsobují celou řadu agrometeorologických extrémů – mezi lety 2012 až 2016 představovalo ze 16 agrometeorologických extrémů devět sucho. Do budoucna očekávají odborníci výrazně vyšší četnost suchých epizod. Průměrná roční teplota by se i nadále měla zvyšovat.

„Pokud se na něco potřebujeme adaptovat, je dobré to znát, a proto provozujeme web intersucho.cz,“ zdůraznila přednášející. Nejdůležitější mapou je mapa nasycení půdy, která informuje o aktuální relativní vlhkosti půdy. Z ní lze vyčíst, že některé oblasti České republiky stále trpí v povrchové vrstvě suchem. Další důležitou mapou je mapa intenzity sucha, ukazuje, jak se liší aktuální stav od dlouhodobého průměru (1961–2010). V rámci internetových stránek lze nalézt mnoho dalších informací, například dopady sucha na plodiny či předpověď intenzity sucha.

Kukuřice je schopná přežívat v teplejších a sušších podmínkách, přesto má náchylné fáze, kdy může být sucho kritické, a to fáze vzejití, metání a nalévání zrn. Modelovým příkladem negativního dopadu sucha na kukuřici byl rok 2015, kdy poslední srážky přišly na konci června, v kritickém období pro tvorbu výnosu, tedy v červenci a srpnu zcela chyběly. Dopady sucha pak byly velice intenzivní. Z poloprovozních pokusů, které vznikly ve spolupráci s firmou KWS ve čtyřech podnicích, lze syntetizovat užitečná data. Z výzkumu podle Ing. Prokeše například vyplynulo, že každých 10 mm srážek v červenci dělá výnos 1 t sušiny a žádný hybrid beze srážek v tomto období biomasu nevytvoří.

Suchu se pravděpodobně nelze v budoucnu vyhnout. Jak upozornila Ing. Bartošová, potřebujeme dostatek adaptačních opatření. Celou řadu adaptačních opatření na sucho v sobě nese akční plán adaptace na změnu klimatu, který vláda schválila a začne naplňovat již tento rok, další zásahy a adaptace se budou provádět až do roku 2020.

Otázka výživy

Problém sucha prohlubuje také nedostatek organické hmoty v půdě. Jak přiblížil prof. Ing. Tomáš Lošák, Ph.D., z Mendelovy univerzity v Brně, na půdě s absencí organického hnojení se zasákne do půdy 7 mm srážek za hodinu, zatímco při aplikaci 5 t organických látek/ha je půda strukturnější a zadrží 13 až 14 mm srážek za hodinu (Barzegar et al., 2002). To ukazuje na jasnou vazbu mezi organickým hnojením a zadržením srážek v krajině. Ale nejen to. Pravidelné hnojení statkovými hnojivy zvyšuje úrodnost půd.

Pozornost prof. Lošák ve své přednášce cílil zejména na tekutá hnojiva, se kterými například v Německu pracují jako s cenným materiálem, zatímco u nás se na ně často nahlíží jako na méně cennou surovinu. Zastavil se především u digestátu, který je legislativně brán jako organické hnojivo, složením a účinky se však více blíží kombinovaným průmyslovým hnojivům s důrazem na živiny dusík a draslík. Obsah primárních organických látek je srovnatelný s kejdou, ale odlišná je kvalita – nejkvalitnější organické látky se rozkládají ve fermentoru bioplynové stanice, v digestátu zůstávají z velké části semistabilní a stabilní organické látky. Při hnojení digestátem je proto nutné dodávat labilnější zdroje organických látek v podobě slámy, hnoje, kompostu, zeleného hnojení či meziplodin. Pokusy s meziplodinami ukazují na jejich racionální uplatnění, neboť beze zbytku využijí živiny dodané digestátem (v opačném případě by se mohly v teplém podzimu živiny z digestátu uvolnit a nitrátový dusík v průběhu zimy či v předjaří uniknout do spodních vod), na jaře je pak uvolní následné plodině. Prof. Lošák v této souvislosti zdůraznil výsev meziplodin do konce srpna (prvního zářijového týdne), později nejsou schopny vytvořit dostatečnou biomasu a nenaplní svůj účel.

Aplikace digestátu vylepšila v posledních letech vstupy živin do půdy z organických hnojiv. „Celková roční produkce digestátu ze zemědělských bioplynových stanic v tuzemsku registrovaných u České bioplynové asociace je odhadována na 7,9 mil. tun, kterými se v průměru na jeden hektar zemědělské půdy vnáší 144 kg sušiny, 108 kg organických látek, 9,7 kg dusíku, 1,4 kg fosforu a 8 kg draslíku,“ uvedl odborník. Informoval také o tom, že obsah síry v digestátu je podobně jako v ostatních organických hnojivech na velice nízké úrovni 1,5 až 3 kg S/10 tun digestátu), v případě potřeby je nutné ji dodat samostatně. Průměrný obsah sodíku (0,043 %), který způsobuje horší půdní strukturu, odpovídá obsahu v kejdě, a také rizikové prvky podle reálného stavu v praxi nepřekračují vyhláškou stanovené limity.

Prof. Lošák se mimo jiné zmínil o technologických vodách ze stájí, zejména vody z dojíren – pokud splňují kritéria obsahu organických látek do 1 % a celkového obsahu dusíku do 0,1 %, lze s nimi nakládat jako s pomocnou půdní látkou, čímž se otevírají širší možnosti pro aplikaci.

Eliminuje ohrožení erozí

U kukuřice jako širokořádkové plodiny je nutné zohledňovat na erozně ohrožených půdách protierozní opatření. Jedním z nich je zajímavá technologie strip-till založená na zpracování pásku o šířce zhruba 15 až 20 cm v místě setí kukuřice do meziplodiny (žito, svazenka ...). Touto technologií lze bez problémů pěstovat kukuřici na mírně erozně ohrožených půdách. V rámci projektu, který se zabývá technologií pěstování kukuřice metodou strip-till v posledním užitném roce pícniny na orné půdě, jsou zapojeny i lokality se silně erozně ohroženou půdou. Výsledky podle Ing. Marcela Herouta, studenta České zemědělské univerzity v Praze a agronoma ZD Krásná Hora nad Vltavou, vypadají velmi pozitivně. Význam této technologie umocňuje plánované navýšení erozní ohroženosti půd na 25 %.

 

 

Ing. Barbora Venclová

 

 
KWS